Motorový vůz M 131.1386

byl vyroben na základě výnosu MD č. 25 ze dne 20. června 1953 ve vagónce Tatra n.p. Studénka - Butovice s výrobním číslem 54347. Technicko-policejní zkouška byla vykonána 31. prosince 1954 na trati Cheb - Karlovy Vary a zpět dlouhé 102 km, při které bylo dosaženo maximální rychlosti 77 km/h. Téhož dne vůz ČSD prozatímně převzaly. 21. listopadu 1955 následovala kolaudační prohlídka v dílnách Šumperk, byly opraveny závady a vůz byl definitivně převzat. Motorový vůz byl v nepřetržitém provozu ČSD především ve služebnách Cheb, Karlovy Vary, Klatovy a Plzeň. Od 12.3 do 20.4. 1982 byl zapůjčen na vlečku Liaz Holýšov. Z provozu byl odstaven až v prosinci 1984 v depu Plzeň z důvodu poruchy nápravové převodovky, do té doby v pravidelném provozu najezdil více jak 1,5 mil. km.

1. května 1984 byl motorový vůz předán základní škole v Bezdružicích. Tady pak na podstavci v prostoru železniční stanice sloužil motoráček jako modelářská klubovna. Po ukončení činnosti kroužku bylo třeba rozhodnout jak dál s motorovým vozem. Železničářské duše, které se do posledních okamžiků okolo stroje pohybovaly, ho samozřejmě nechtěly nechat postupně chátrat na podstavci, a tak bylo nakonec rozhodnuto o jeho znovuzprovoznění. 14. ledna 1993 přijel do Bezdružic nářaďový vlak s kolejovým jeřábem, aby motorový vůz navrátil na koleje.

Pak byl přepraven do plzeňského lokomotivního depa za účelem opravy. 12. června 1995 byla podepsána nájemní smlouva mezi základní školou v Bezdružicích a spolkem Lokálka Group. Opravné práce pokračovaly v režii spolku a za významné pomoci pracovníků plzeňského depa a sponzorů solidním tempem, i když řešení některých technických problémů si vyžádalo více času.
Motorový vůz tak prodělal vlastně generální opravu všech důležitých částí včetně interiéru i skříně, což obnášelo několik tisíc hodin práce. Finišem opravy byl konečný lak skříně vozu v srpnu 1996, následoval nátěr střechy a výroba nápisů podle původní normy písma. Revizí tlakových jímek, elektroinstalace a vážením vozu byly splněny další nutné požadavky pro vykonání technicko-bezpečnostní zkoušky. Ta byla provedena 30. ledna 1997 na trati Plzeň - Rokycany a zpět, jejíž součástí byly jízdní i brzdné zkoušky včetně kontroly činnosti jednotlivých agregátů. Závada na nápravové převodovce nakonec oddálila o několik měsíců termín definitivního zprovoznění vozidla. Po opravě a úspěšné jízdní zkoušce 2. května 1997 byl vozidlu vystaven Průkaz způsobilosti.

Tím vyvrcholilo několikaleté úsilí členů spolku, ale i dalších zaměstnanců plzeňského depa, kteří svou pomocí a cennými radami přispěli ke zdárnému cíli. Již 17. května 1997 si ho mohli návštěvníci Hamernického dne v plné kráse prohlédnout v Mirošově, 21. června pak při oslavách 100 let závodové dopravy ve Škodovce již jezdil v soupravě zvláštního vlaku. Od té doby do konce roku 2005 najezdil v péči železničního spolku Lokálka Group při zvláštních jízdách 37 287 km po celé České republice, v létě roku 2003 zavítal i na koleje Polských železnic. Projel i mnoho kilometrů po kolejích podnikových vleček.

Provoz motoráčku

sebou přináší i problémy. V roce 2000 po střetu s osobním automobilem došlo k poškození nápravové převodovky - jejíž oprava a dočasné výměny za zapůjčené nejsou zdokumentovány. V roce 2004 došlo ve stanice Jesenice k zadření ložiska převodovky (svépomocí opraveno) a v roce 2005 byl ve stanici Kařízek zadřen motor (opraveno s pomocí Karla Pálka z Mýta během soboty na 3-tí koleji v žst. Rokycany...).

Fatální závada na motoru

Při poslední jízdě roku 2008 (8. listopadu) došlo k únavovému přetržení ojničního šroubu a následné destrukci klikové hřídele.
V průběhu roku 2009 jsme vymontovali motor, revitalizovali veškeré zásoby náhradních dílu z nichž jsme vybrali ty schopné. Kliková hřídel byla přebroušena. Nyní jsou všechny součásti v dílně u Karla Pálka, který vše montuje dohromady, pohraje si se spasováním a vymezením vůlí. Předpokládáme, že v průběhu dubna 2010 by motor mohl být připraven k převozu zpět do Plzně.